Onehdá jsem na facebooku viděla podnětný příspěvek, který říkal: „Když nemůžete jít ven, jděte dovnitř.“ Říkala jsem si, jak to krásně koresponduje s tímto obdobím, kdy si všechno nastavujeme a odrážíme se od svých přání, cílů, nadšení a talentů. Jsem zvyklá meditovat, dělám jógu od svých čtrnácti let (ano, už je to dlouho). Přesto jsem náhle zaváhala, jak to ten autor myslel. Jak jste již vypozorovali, vstoupila jsem nedávno do nové fáze života zvané mateřství. A ať chci nebo ne, je to velká změna, která „narušila“ (to slovo se mi nelíbí, ale k úplně pozitivní změně a vylepšení taky nedošlo) mnoho mých denních rituálů, zvyklostí a také mentálních schopností. Jako je třeba intenzivní soustředění a schopnost relaxace. 

Naštěstí se to všechno dá zase nastavit a natrénovat. Nicméně v tuto chvíli jsem váhala. Měla jsem totiž z posledních několika týdnů špatné zkušenosti s vlastním soustředěním a uvolněním. V hlavě se mi stále motala ta jedna otázka:

„Kudy se tam sakra jde?“

Znala jsem způsob. Znala jsem cestu. Ale má duše po ní nebyla schopná vykročit. Nedostávalo se jí energie. A pak to přišlo. 

Superúplněk.

To byla přesně ta energetická injekce, kterou jsem potřebovala. 

Až na ten nepříjemný vedlejší efekt několika probdělých nocí jsem najednou byla schopna obrovského soustředění zcela mimochodem. Všechno jsem si pamatovala. Neusínala jsem. Myšlenky mi hlavou neběhaly jak o závod. A co bylo úplně nejlepší, tolik jsem se zharmonizovala s tímto velikánem a cyklem, který přinesl, že jsem to přenesla i na dítě, které mi najednou začalo usínat (a dávat prostor) přesně ve chvílích, kdy jsem cítila největší touhu po meditativním zklidnění a napojení se sama na sebe.

A díky této obrovské touze a přirozeně vyklidněné mysli se mi konečně podařilo dosáhnout vysněného cíle. Skutečně hluboké meditace, kdy se propojilo mé vnitřní a vnější já a splynulo ve spokojené harmonii a naprosté radosti a lásce. Hurá.

Nu a jak na to? To Vám ráda poradím v následující meditaci: