Jeden jako druhý

Moje osobní parafráze na Jak nahoře tak dole. Teoretický základ máme za sebou a teď se pojďme postavit před to zrcadlo a podívat se Gaie do očí. Vlastně jsem ji nemusela srovnávat zrovna s člověkem, jakýkoliv jiný organismus by posloužil stejně dobře. To je holt ten antropocentrismus (https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Antropocentrismus).

Co tedy vidím? Dva organismy schopné termoregulace součinností svých vnitřních částí navzdory „nehostinnému“ prostředí, v němž se nachází. Rovněž pozoruji rovnocennou schopnost samoobnovy – každá buňka lidského těla má určitou životnost. Poté odumírá a je nahrazena buňkou novou. Tak se poškozené části tkání opravují. Stejně tak Země se skládá z mnoha organismů, které mají omezenou životnost a jsou postupně nahrazovány jinými jedinci svého druhu, které nahrazují staré a poškozené jednotky a mohou dále plnit svou funkci v „těle“ planety. Dále tu máme výživu svých zárodků z vlastního těla – planeta živí sama ze sebe všechny organismy, které na ní žijí. My také vyživujeme své zárodky ze svého těla mateřským mlékem, které metabolizujeme z látek v našem těle.

Pesoptimismus důsledků

Moje závěry jsou jednoduché a nijak oslnivě nové, ale zároveň je mi jasné, že nad tím asi většina z nás jen tak neuvažuje a stojí za to občas připomenout, kde je naše místo.

Naše planeta je makrokosmos, člověk je její mikrokosmos. Ano, jsme zrcadla. A co ještě? Uvědomme si, že jsme buňky planetárního těla. Ano, nic víc, než jednotlivé buňky, které měly původně svou funkci v ekosystému a zapadaly do něj. A pak se něco zvrtlo a my se začali rapidně dělit (rozuměj množit). A stal se z nás nádor. A co dělá organismus, když se některé z jeho buněk zblázní a začnou se nekontrolovatelně množit a vytvářet rakovinné bujení a poškozovat okolní tkáně (rozuměj prostředí)?

Přichází imunitní reakce – nasadí obranné mechanismy (jiné organismy/buňky s touto specializovanou funkcí – v našem případě hlavně viry a bakterie způsobující různá onemocnění). A když to nepomůže, přijde horečka, aby se rakovině špatně žilo a zato se dařilo imunitnímu systému a ten se rozjel na plné pecky.

Souvislost se změnami klimatu, v určité periodě objevujícími se epidemiemi, atd. snad ani nemusím zmiňovat, považuji vás za dostatečně inteligentní, abyste na to přišli sami. A chci na tomto místě vyjádřit vděčnost každému člověku, který je uvědomělý a chápe svou osobní odpovědnost za vývoj životního prostředí. Nemám na mysli jen recyklaci a ochranu zvířat a rostlin. Mám na mysli hlavně lidi, kteří si váží této planety a snaží se žít s ní v celkové harmonii. V tom vidím jedinou cestu, kterou máme, chceme-li i s planetou přežít. Buďme pokorní, neplýtvejme a neničme. Přemýšlejme nad tím, co stavíme, jaké materiály a chemické látky využíváme. Použít papírový sáček nebo plastový? Každý z nás může udělat ten krok správným směrem. I kdyby jen jeden, když se to vynásobí osmi miliardami, už je to hodně velký krok. 

Chci tím říct, neciťte se z toho článku pod psa. Berte to jako motivaci. Jsme buňkami jednoho neskutečného obrovského organismu a budeme-li vykonávat tu správnou funkci, budeme milovanými, chtěnými buňkami s dostatkem zdrojů a smysluplně prožitým životem. O to nám jde přece všem. A hromadění hmotných statků ukázalo napříč staletími, že k tomuto pocitu zadostiučinění nevede. Naopak život v radosti, odpovědnosti a harmonii k němu vede vždy. A ještě jednu věc chci říct.

Uvědomujete si, že jsme součástí bytosti nevídaných rozměrů a že planeta má zřejmě (logický důsledek zrcadla) své vlastní vědomí (když máme vědomí my, proč ne náš makrokosmos)? Potom by obraz spousty mytologických postav představujících planety či hvězdy mohl být mnohem realističtější, než jsme si ochotni přiznat…