Odpovědnost za budoucí generace

Když žena čeká potomka ženského pohlaví, ve 2.-6.měsíci těhotenství dochází ve vaječnících embrya k mitotickému dělení oogonií (zárodečných buněk pro vznik budoucího vajíčka). Vznikne jich až 7 milionů, ale v 6.měsíci se toto dělení zastaví a další již nevznikají. Později během vývoje dochází navíc k jejich redukci asi na polovinu. Takže se děvčátko rodí s konečným počtem oogonií, jejichž kondice a veškeré mechanismy kolem pozdějšího dozrávání ve vajíčka jsou pevně dány podmínkami, které panovaly během krátkého čtyřměsíčního období v těhotenství. 

Žena je tedy přímo odpovědná svým životním stylem, psychickým nastavením a přístupem k ženství v tomto období za budoucí (o 9-15 let pozdější) plodnost a vztah k ženství své dcery a vznik života svých vnuků a vnuček. Cokoliv tedy žena udělá špatně (kouření, alkohol, nevhodná strava, fyzické přetížení nebo nečinnost, hormonální nerovnováha, psychické napětí, stres, obavy) a cokoliv, co provedla její vlastní maminka, když ji čekala, a rozhodovalo se o stavu budoucích vajíček a mechanismu jejich dozrávání u naší ženy v očekávání, se teď projeví v dalších dvou generacích. Uf. Kdybychom si my ženy uvědomovaly tu obrovskou míru zatížení našimi rozhodnutími na životy budoucích generací, kdoví, kolik děvčat bychom chtěly rodit…

U kluků je to totiž výrazně prostší. U nich se celý proces vzniku spermie spouští až v pubertě a vznikají stále nové a nové spermatogonie a z nich dozrávají stále nové a nové spermie (přes o dost složitější proces mitotických a meiotických dělení) po celý jejich dospělý život, aniž by byli limitováni horní hranicí počtu buněk a hormonálním nastavením z prenatálního období (i když stav maminky a predispozice od tatínka ovlivňují samozřejmě i vývoj chlapců).

Dar dar dar sebe sama

Naštěstí jsem věčný optimista a tak to vezmu z jiného úhlu pohledu. Představte si, že všechno to dobré, kým jste, co umíte, co děláte a jak přistupujete k životu, se automaticky intenzivně po dobu 4 měsíců programuje do dědičné informace dalších dvou generací. Představte si, že po dobu 4 měsíců v těhotenství můžete předat svému dítěti a jeho dětem naprosto cokoliv z toho, co máte a kdo jste. Po dobu 4 měsíců svého života vytváříte odkaz, který bude doslova a do písmene živý. Takovou příležitost mají pouze ženy u žen a pro ženy. Muži (chuďátka) musí stavět mrakodrapy, mluvit v televizi a psát knihy, aby na tomto světě zanechali odkaz podle svých představ a posunuli naši kulturu a společnost na vyšší úroveň. My ženy musíme 4 měsíce v těhotenství s holčičkou být šťastné, plynoucí, sebevědomé, milované a milující, abychom stvořily živoucí odkaz, který nic nezboří, nespálí ani nezapomene. Vlastně ani u chlapců, protože i jim dáváme 50% své DNA a formujeme jejich animu (ženská polarita mužského nevědomí), která jim pomáhá k životní harmonii, radosti a plynutí z jejich vlastního pohledu. Plus půlka spermií v sobě ponese náš chromozom X, takže i přes chlapce ovlivňujeme svoje potenciální vnučky. Je to ten největší dar, který Velká Matka při zrození Universa promítla dolů na pozemskou úroveň. Je to dar sebe sama pro naše děti. Je to dar sebe sama pro naše vnoučata. Je to dar dar dar…

Tak ho koukejte pořádně zabalit.

P.S. Vy muži pište knihy, stavějte mrakodrapy a sázejte stromy. Protože i do vás vaše maminka vložila část sebe a tak máte aspoň ze 75% šanci tu zanechat svůj živoucí odkaz, který nikdo nezničí. Pro inspiraci mrkněte na pyramidy.