Příběh ze života

Kdybyste mě znali opravdu dobře a sledovali každý můj den celý tento rok, všimli byste si, že byl hodně o hledání rovnováhy. Rovnováhy mezi prací a mateřstvím, kreativitou a povinností, plynutím a cílevědomostí. Hodně jsem tu na blogu v průběhu roku psala o rovnováze a je to vlastně synonymum harmonie, které chci či chceme, v životě dosáhnout. Asi jste o tom už někdy někde četli, ale rovnováha je dynamický stav – nemůžete ho najít a zůstat přesně ve stejném bodě v místě a čase a sám v sobě navěky. Naopak. Každou vteřinou, každým krokem, každým nádechem se zase posunujete z tohoto harmonického místa…a tady je ten chyták…na jiné harmonické místo. Vím to a tak jsem se netrápila, když jsem náhodou víc pracovala nebo naopak byla víc matkou. Něco tomu ale chybělo. Celé to převažování se kolem středu bylo správné a přirozené, ale letos mi v něm hodně chyběl nadčasový klid. A hádám, že jsem nebyla jediná. Tentokrát za to může jednoznačně nálada společnosti, která propadla panickému strachu z „neznámého“ viru. A i když víte, jak viry a jejich mechanismy šíření fungují, i když víte, jak ten vir vypadá a co dělá, i když víte všechny ty biologické a biochemické rovnice a absolutně se ho nebojíte, protože takových virů, jako je tento, jsou tu na planetě tisíce… i přesto vás ta celková nálada lidí kolem vás dostane. Protože když se náhodou jeden člověk nebojí, ostatní ho semelou. Vždyť oni panikaří!!! Jak si dovoluje ten vyvrhel nepanikařit s nimi!? 

No, dovoluje. Má jisté zkušenosti a znalosti a ty mu umožňují zachovat chladnou hlavu a odstup. Nestresovat se s nezměnitelným. To je jako kdybych panikařila, že můžu kdykoliv spadnou, protože existuje gravitace (sviňa) a nemůžu před ní nikam utéct. Absurdní, že? Naučili jsme se chodit a skákat a šplhat (trvalo to mnoho let, říká se tomu dětství) a vůbec jsme se přizpůsobili faktu, že žijeme ve světě gravitace. Máme dost silné srdce, aby vypumpovalo krev proti gravitaci a taky silné svaly, abychom neleželi na místě jako hromádka zhrouceného slizu, ale mohli jít, kam se nám zlíbí. A na viry máme imunitu. A ta se přizpůsobuje. Chce to jenom čas, aby si tím prošla. Neurychlím to, ani já, ani vy, ani žádný zázračný lék (ten naopak imunitě zabrání se adaptovat). Očkování? Klidně. Ale počkám si těch 15 let klinických testů, až bude jasné, jaké mezigenerační účinky na naši plodnost, inteligenci a celkovou fitness mají látky, které do něho farmaceutické firmy nastrkaly. Takže odstup – ale neschválený ostatními. A i když jsem se nebála, klidná jsem díky tomu rozhodně nebyla. Přiznejte se – byl letos někdo z vás úplně dokonale od jara klidný?

Úroda

A tak jsem se byla podívat do své jeskyně, co mi tento rok přinesl. Mám letos radost. Leží tu přede mnou nečekaná hojnost. Můj tanec kolem středu se mi vyplatil. Mám radost ze svého vztahu s Vlčkem. Úspěšně jsme na projektu zakončili první odběrovou sezónu a už mě čeká jen laboratorní práce se vzorky. Stabilizovala se atmosféra v rodině. Založila jsem blog, který je mým kreativním výtvorem a díky němu opět proudí má tvořivost bez překážek. Udržela jsem kontakt s osobami mě blízkými, takže jsme měli kde navázat v našich pravidelných akcích přes léto. Přišla ke mě jedna úžasná nová osoba, která se mi stala poslední dva měsíce průvodcem v osobním rozvoji, přinesla mi jiný úhel pohledu a dovoluje mi rozvíjet dosud zanedbávané stránky. A k tomu všemu tam je navíc…klid. Protože jsem vytrvala. Protože jsem ho hledala tak dlouho, až jsem ho našla. Protože přišel podzim, přinesl mi tajemno a pocit kouzla v každém zaburácení bouřky, v každém lístku spadeném na zem… a já zjistila, že každá špetka energie, kterou jsem investovala do svého cíle, se mi vrátila.

Konec dobrý, všechno dobré…ještě ne

Happy end je tu, všechno zhasneme, zavřeme a jdeme domů žít šťastně až do smrti. 

Kdepak! Je to teprve půl rok a další je ještě před námi. Co je teď důležité?

• Rozmyslete si, z kterých plodů ve vaší úrodě budete čerpat přes zimu až do dalšího jara. Pro mě je to celkem jasné – k přežití společenské situace budu notně využívat onen nalezený klid, plynutí a techniky seberozvoje. Vy můžete využít např. finance nebo pevné vztahy, nové léky,… je to na vás
• Zbytek úrody zavřete ve svém nitru (sklepě) a nechte je tam uskladněné. V následujícím temném půl roce tam budou dozrávat, čekat nebo hnít. Tak jako tak z nich budete mít na jaře slušný materiál, na který budete moci novými cíli navázat (takříkajíc jimi oset své pole nechané ladem)

Je to dlouhý článek a já vám slibuji, že až do dušiček bude poslední. Je totiž čas s úrodou pracovat a doplňovat k ní další a další dozrávající plody, kterých já mám na stromech ještě celkem dost. Letos jsem to rozjela ve velkém. A tak se teď zase odeberu do reálného života, sledovat červenající jablíčka. Vám doporučuji udělat totéž. Online svět nikam nezmizí. Ten živoucí, měnící se, barevný svět tam venku…to je jiný příběh. Těším se na vás po Samhainu, bude čas mrtvých a tady to všechno krásně zoranžoví a zčerná. Húúúú!