Konečně jsem dočetla Stručnou historii času od S. Hawkinga (poměrně stará publikace) a když jsem otáčela poslední stranu popsanou tužkou několika svými poznámkami, s úžasem jsem si uvědomila, že všechny ty převratné objevy fyziky posledního století (ať už teorie strun nebo kvantová fyzika) mi ve výsledku neřekly nic překvapivého krom toho, jak překvapivě se to všechno podobalo ekologickým teoriím a prokázanému fungování ekosystémů v biologii. Říkala jsem si, že když se podstata a fungování života na Zemi tolik podobá fungování vesmíru (aspoň do té míry znalostí, které byly prezentovány v oné knize), mohlo by se naopak leccos ve vesmíru vysvětlit aplikací některých ryze zemských, živých organismů se týkajících, zákonitostí. 

Dualita vlna-částice

Tato obzvláště milá vlastnost částic a vln, být za určitých podmínek zaměnitelné jedna za druhou, byla poprvé formulována Albertem Einsteinem v roce 1905, když studoval fotoelektrický jev. Byla tedy vyřčena jako vlastnost světla (fotonů). Později, v roce 1924, přišel jiný pán, Louis-Victor de Broglie, s nápadem, že stejnou dualitu mohou vykazovat všechny částice, což později dokázala kvantová teorie. 

Když jsem si o tom četla, docela jsem se usmívala, protože mi hned naskočila překrásná analogie s posvátnou geometrií a jevem zvaným vědomí. Nevím, jestli tuto teorii už někdo formuloval a jestli ne, beru si to prvenství s vyslovením hypotézy (19:49, 21.6.2020). 

Teorie částicového vědomí

Hypotéza zní, že celý vesmír je vědomý a každá jeho část také. Nevztahuje se to tedy jen na člověka (promiňte, jestli jsem šťouchla do Vašeho ega). V posvátné geometrii se za počátek všeho hned po nicotě považuje bod jako první vymezení se v prostoru vůči ničemu. Druhým krokem toho bodu bylo zaměření se. Libovolným směrem, na tom nezáleží. Toto zaměření se vědomí má formu vlny, z jiného pohledu přímky. Oboje je pravda, je to jen úhel pohledu. Následovaly další kroky, které vytvářely složitější a složitější struktury a postupně vznikala hmota, jak ji známe. Včetně elementárních částic, atomů, molekul, organel a více a více makroskopických útvarů.

Teorie částicového vědomí říká, že každá elementární částice má vědomí, které se projevuje jako vlna. Rozdíl v zachycení formy částice a vlny vědomí lze vysvětlit jako rozdíl ve stavu pozorovatele. Nikoliv však pouze experimentátora (člověka), ale také samotné částice. Jestliže upře vědomí ke konkrétní věci (a jaká věc může elementární částici zaujmout, aby se na ni soustředila, je otázka odvážných experimentů fyziky 21.století – např.odpověď na upření našeho vědomí k ní = efekt pozorovatele – „Hmmm, copak se to na mě dívá? Taky se mrknu….“), bude tendence zachytávat vlnu. Bude-li ve stavu rozšířeného vědomí (stavu nesoustředění – typické pro zvířata, např. koně v bezpečné situaci a známém prostředí, u částice např. v přirozeném procesu či stavu bez vyrušení), budeme zaznamenávat jen částici.

Praktický pokus na doma

Opravdu to s vědomím takhle může fungovat? Zkuste si tzv. gaučový test:

Přijďte domů jako první, dokud tam nikdo není. Nechte všechno, jak je, pouze se posaďte na gauč a čtěte si, nebo klimbejte nebo dělejte jinou tichou činnost. Až přijde první osoba domů, nevšímejte si jí. Počkejte, až si ona všimne Vás. Potom si zapište, jak dlouho to trvalo, než Vás zaregistrovala.

Pokud je to možné, dál se povalujte a nechte druhého člena domácnosti dělat obvyklé věci včetně rámusení. Ve chvíli, kdy přijde třetí člen domácnosti, okamžitě na něj zaměřte svou pozornost a všemi smysly vnímejte, co dělá – kde je, jak se pohybuje, co říká, jak vypadá. Pro lepší účinek si představujte, jak na něj hned skočíte a vlepíte mu pořádnou facku. Aniž byste opustili svoji gaučovou pozici, napište si čas, kdy si Vás všiml. Porovnejte.

PZN: Pokud žijete pouze s jedním dalším členem domácnosti, zopakujte test ve dvou po sobě následujících dnech, je-li to možné.

Rozdíl v chování a uvědomění si přítomnosti dalších živočichů pod vlivem různých stavů (ne)zaměřeného vědomí je krásně popsán např. v knize Tao koně od Linda Kohanov (The Tao of Equus).

Říše pohádek

Někteří si jistě říkáte, že to je pěkně přitažené za vlasy a z říše pohádek. Nebo hůř, z říše sci-fi a fantasy. Dát do kupy dvě tak zdánlivě nesourodé věci! No jo, ale celá naše realita sahá pouze tam, kam si ji dokážeme představit a vesmír je pouze tak velký, jak daleko dohlédneme. Nikdy nevíte, kdy přijde nějaký blázen a bude Vám tvrdit, že země je kulatá (Pythagoras 500 př.n.l. – ale zmínky o kulatosti Země se nacházejí již ve staroindické a sumerské literatuře), že obíhá kolem Slunce a ne naopak (Koperník 16.století, heliocentrismus je nicméně zmíněn již Aristotelem ve 4.stol. př.n.l jako nápad pythagorejců), že to je způsobeno zakřivením času a prostoru kolem každého hmotného tělesa ve vesmíru (Einstein 1907), a že celý vesmír je jen velká hromada neviditelných strun energie, které tvoří vše, co vidíme (1919 Theodor Kaluza -> teorie superstrun). Tak proč ne supervědomí? Stejně se všechny vědy snaží popsat jednu a tu samou věc – podstatu existence. A k tomu je zapotřebí, abychom vylezli z těch našich škatulek.