Podmínkou přežití je dostatečný příjem a vyrovnávací výdej energie každého organismu. Na hmotné úrovni se jedná převážně o příjem potravy přeměněné posléze na energii nezbytnou k základním buněčným procesům, jejíž nespotřebovaný přebytek se buď ukládá na horší časy nebo odchází z organismu v pro něj již nevyužitelné formě. Ale pořád je to jídlo. Jenže jsem onehdá zjistila, že příjem energie ve formě jídla není základním zdrojem energie pro mé přežití. Našla jsem zdroje zcela jiné a pochopila jedno kouzlo přeměny energie. Jste zvědaví?

Frnklo mi přes nos… 

V rámci plynutí mi bylo řečeno, že k udržení se v tomto klidném a blaženém stavu musím dříve či později čerpat ze svého zdroje energie. Nikoliv fyzického (jídlo, voda, spánek, slunce), ale psychického! A že se pod slovem „zdroj“ vlastně skrývá činnost, která mě psychicky nabíjí, uklidňuje a dodává mi vnitřní motivaci a pocit naplnění. Začala jsem přemýšlet nad podstatou fungování takového zdroje, protože mi rychle došlo, že taková četba knihy nebo sledování videa žádnou hmatatelnou formu energie do mého mozku nepřináší. A že tu fungujeme na bázi energií mnohem jemnějších a s rychlejší vlnovou délkou. 

Láska je láska

Zdroj je něco, co nám má přinášet pocit, že jsme milované/í, v bezpečí a přináší nám to radost. Hmm, dobře, řekla jsem si.  Jenže pokud nám nějaká činnost/věc/stav dává takový pocit, pak je to proto, že ho milujeme. Takže vlastně jako první dáváme/vkládáme my lásku do zdroje a teprve potom se to stává zdrojem našeho pocitu milovanosti a bezpečí. A v tom přišel ten AHA MOMENT.

Dávat a brát

Celé kouzlo spočívalo v dodržování prvního zákonu termodynamiky o zachování energie uzavřené soustavy. Celkové množství energie se nemění, ale mění se podoba energie (mechanická, tepelná, světelná, atd.). Dáváme-li lásku, vrací se nám láska. Milujeme-li něco, láska se přesune na onu činnost nebo objekt a je přeměněna na jinou formu energie, například uspokojení, radost, ad., která se k nám vrací zpět a dobíjí naše baterky. Pokud jenom dáváme a nepřijímáme nic zpět, jsme za chvíli vyčerpaní. Pokud jenom bereme, energie se v nás hromadí a vede k patologii (extrémní chování, lokální onemocnění, zhroucení celého systému). Proto je důležité si najít takový psychicko-fyzický zdroj, u něhož si každý z nás nastaví rovnoměrné braní i dávání. Energie tak proudí, nestagnuje a uzdravuje nás. Drží nás v onom žádaném proudu.

V jednoduchosti je síla

Ani nevím, proč jsem nad tím tolik uvažovala. Je to zkrátka moje přirozenost. Ale pochopení, jak funguje princip dávání a braní, mě osvobodilo. Když jsem si totiž uvědomila, že na tomto principu zcela přirozeně a bez logického vysvětlení funguji např. u svých patnáctiminutovek (dostanu čtvrthodiny a jsem milá a trpělivá celý zbytek dne), sportu (hodinu se potím a trpím a mé tělo je po zbytek dne zdravé, pružné a spokojené), najednou mi nepřišlo až tak divné si to stejně nastavit i ve vztahu (já naslouchám tobě, ty nasloucháš mě) a v práci (odevzdávám kvalitně splněné úkoly a za to jsem adekvátně finančně ohodnocena). Zkrátka občas si vyřešíte celoživotní nejasnosti prostě tím, že si přečtete jeden článek nebo si poslechnete 10 minut videa s moudrou ženou. A to je, dámy a pánové, pravé kouzlo.