Jak to začalo

Jednoho krásného dne jsem vyrazila užít si šamanský večer pod záštitou „sestry ve zbrani“, která pořádala seminář na téma přírodního léčení. Stejně jako terapeuti mají své terapeuty, i lidé zabývající se šamanismem a osobním rozvojem celkově rádi navštěvují akce svých kolegů a přátel. Aspoň já to tak mám.

Tato akce byla výjimečná tím, že se jednomu z účastníků podařilo zrcadlit můj posvátný sen a já díky tomu dostala velmi intenzivní echo, že už tuto výpravu nemohu nadále odkládat.

Vision Quest

Od letošního roku nabízím novou službu Vision Quest neboli Cesta za vizí. Již několik měsíců mě to táhlo, abych ji sama naplnila způsobem, který bude v souladu s voláním duše a tím byla právě samota uprostřed divočiny.

V České republice je míst, která by mi svou podobou vyhovovala, velmi málo, ale naštěstí svého ducha následuji celkem odhodlaně a nekompromisně, takže sled událostí, které začaly minulý podzim, mě celkem jistě dovedly do Bílých Karpat.

Tam se mi naskytla příležitost v podobě dobré předpovědi počasí a vhodného místa k přespání. Tedy…nádherných kopců, které by bylo možné využít k vytvoření dočasného úkrytu je v Beskydech spousta, ale já hledala takový, jehož vrchol nebude zalesněný. A našla jsem až na konci světa… u slovenských hranic.

Žítková

Proslavená to vesnicem k níž nemám vztah, knihu o tamních bohyních jsem nikdy nečetla, a vím o její existenci jen díky zálibě v ní mých kolegyň a známých. Přesto, byla to právě Žítková, respektive vrchol nad ní, který skýtal ty správné podmínky pro můj Vision Quest.

A co je nejvtipnější… v srpnu mám tu čest lektorovat v Žítkové u Thei na pobytu pro Mámy a dcery. Takže si mě toto místo přitáhlo z více nečekaných směrů, aniž bych ho měla navnímané v nějaké podvědomé touze dopředu.

Takový vývoj událostí je pro mě vždy jasným signálem, že je to cesta mého ducha. A takovou cestu s radostí a nadšením vítám.

Sýček, kráva a lískový ořech

Tak bych stručně popsala své nocležníky, kteří bděli u mého mělkého spánku během Vision Questu. 

Bubnovala jsem Zemi a Slunci při západu a bubnovala jsem jim na pozdrav i při východu. Čas mezi tím jsem strávila senzorickou deprivací, ceremonií medicínského kruhu, voláním silových zvířat, komunikací se strážci místa, které jsem si vybrala a divokým sněním.

Když pracuji sama, pro sebe, obvykle nechávám vše intuitivně plynout a pouze reaguji na podmínky, které jsem si na začátku zvolila. V tom se liší průběh mého soukromého Vision Questu od mého provázení službou Viison Quest. Tam mám totiž naplánované konkrétní ceremonie a cvičení, kterým se věnujeme, aby ses na celý zážitek příjemně naladila a odnesla si z něj maximum, i když nemáš se šamanismem velké zkušenosti a ještě jsi nic takového nepodníkla ani o tom neslyšela.

V duchu hesla „bezpečnost především“ jsem schovala telefon co nejdál od sebe, složila hlavu ve spacáku pod širým nebem a naslouchajíc zvukům přírody upadla ve svitu měsíce mezi vize, které mě provedly od setkání se silovými zvířaty a rostlinami, přes setkání s bytostmi místa a rostlin, po předky, mou práci a vztahy.