Barefoot nebo-li cítím tě matko Země
Toto téma se mi v životě motá už rok a půl a tak je načase, abych si ho nejen pro Vás, ale vlastně i pro sebe nějak sumarizovala. Nejprve Vás, vážení čtenáři, chci ujistit, že jsem nikdy nepatřila k hippies, konopím omámeným individuím ani dredařům (byť všechny tyto skupiny dokáže má svobodomyslná duše do jisté míry ocenit). Proto mi pojem barefoot byl znám spíše z mého okolí, než že bych mu sama věnovala velkou pozornost. Miluji lodičky a vysoké podpatky celkově, kožené tenisky s elegantními ozdobami a nadčasovou krémovou barvou…prostě mám ráda módní obuv. A taky glády a gothic botky s kovovým zdobením a krajkou. Čím víc je to osobité a něčím to zaujme, tím spíš to získá mou pozornost. Ale zároveň jsem milovala běhání bosa. Každé léto při procházkách, v lese, na zahradě, na louce. Pokud jsem si nemusela svazovat potící se nohy, dala jsem přednost absenci obuvi.
A tak tančily barefooty kolem mě. A já je ignorovala. Kupovala si dál tenisky od Lasockiho a svazovala si nohy do nepadnoucí obuvi. A pak se všechno změnilo.
Dítě všechno mění
Neříkám to jenom proto, že většina maminek musí vyměnit lodičky za botasky a pohodlné sportovní sandály. Říkám to hlavně proto, že v určitém bodě čelí každá maminka mnohem náročnějšímu rozhodnutí o způsobu obutí jejího čerstvě vzniknuvšího batolete, které dělá první krůčky, později nezřízeně běhá a jen o chviličku později všude skáče. Zejména venku kde se my dospělí chováme jako nezodpovědná hovada a na dětských hřištích i podél chodníků, na trávnících a u každé lavičky odhazujeme nedopité plechovky, rozbité lahve od piva (ano, střepy volně k zabodnutí do nohy, kdyby někdo chtěl) a v nejhorších případech i feťácké jehly. A v takovém prostředí prostě nemohu nechat dítě běhat bosé. Takže boty. Jenže jaké?
Babičky míní, svět se mění
Ano, ano. I když Vás babičky miluji a jsem Vám neskutečně vděčná, že tu pro nás jste, v tomto jste zaspaly dobu. Už se nenosí nacpat sotva chodící miminko s tukovým polštářkem na nártu do neforemných, kotník fixujících botek s tvrdou, neohebnou a silnou podrážkou. Dnes se vracíme k přirozenosti a snažíme se děti obouvat do bot, které snad ani necítí, jsou lehké a tenké a umožňují batolátku používat nohu jako by žádné boty ani nenosilo. A je to tak správně. Protože se mu nožička dál vyvíjí a to pod tlakem přirozeného, ničím neomezeného pohybu, takže se i jeho chodidlo a nárt a klouby a pánev vyvíjí zdravě a přirozeně. Méně pravděpodobněji se vyvíjí ploché nohy nebo jiné ortopedické vady. A to přece maminky pro své děti chtějí, že? Jen to nejlepší.
Cena se taky mění
Problém je v tom, že barefoot botky (které splňují výše popsaný přístup a představy) stojí pěkných pár stovek, které průměrná maminka k dispozici tak úplně nemá. Určitě ne každé dva, tři měsíce, protože z těchto botek její miláček velice rychle vyroste. Buď to tedy řeší nákupy z druhé ruky, děděním po bohatším příbuzenstvu, kompromisy z běžné konfekce, stěhováním na malou vesnici, kde může dítě lítat boso anebo….vlastní výrobou.
Per chi?
Zvolit barefoot pro dítě, kterému se noha teprve vyvíjí, se zdá logickou volbou. A já jí nelituji. Dodala mi totiž odvahu vyzkoušet to, co jsem považovala za výsadu zcela jiného životního stylu než je ten můj.
Historie barefoot
je naprosto nesmyslné spojení neboť chození naboso je původním, přirozeným způsobem chůze a jakékoliv krytí nohou následovalo až po něm. Mimochodem, slovo barefoot je z angličtiny a znamená naboso (bare = bosý; foot = chodidlo). Tedy synonymum přirozeného způsobu chůze.
Co se týče samotných barefoot bot, asi těmi nejstaršími jsou původní jednoduché ochrany nohy původních kultur (jednoduché historické sandály jaké nosili staří Římani, Keltové, Germáni a Slovani, dále sandály Tarahumarských Indiánů z jižní Ameriky, podle nichž se barefoot sandály jmenují – „huarache“). Ostatně, v tehdejších podmínkách nikdo boty z měkké, silné podrážky nepotřeboval. Cesty nebyly z asfaltu, podlahy z kachliček a krajina protkána cyklostezkami a silnicemi, které využíváme víc než volnou krajinu. A tak vlastně vznikla potřeba těžkých, neforemných bot, které nás měly ochránit před změnou povrchu, kterou jsme si sami zapříčinili. Hlavně, že dbáme o své zdraví, když všechno bezhlavě betonujeme a asfaltujeme…
Šamanské orákulum řeklo…
Od kamarádky jsem dostala nádherné nové karty Šamanského orákulum, které mi pomáhají orientovat se v situaci a odhalovat za životními situacemi a zkouškami skrytou moudrost pomocí starodávných symbolů. Zrovna včera jsem myslela na své vysněné místo, které bych jednou v budoucnu ráda zrealizovala, plné motýlů a stromů, příjemného stínu v létě a dostatku úkrytů kolem krmítka v zimě…a tak mě napadlo se mrknout, co mi k uskutečnění tohoto snu řeknou právě starodávné symboly.
Překvapivě se mi objevila Pachamama. Do včerejška jsem netušila co nebo kdo to je. Je to, prosím Vás, synonymum pro Gaiu nebo také matku Zemi. Medicína této karty praví:
„Tvá melancholie je ve své podstatě jen touha po tom, vrátit se do srdce Pachamamy. Naslouchej hluboce Matce, která je tu stále pro tebe. Kráčej v kráse a uctívej všechen život.“
Nebudu Vás zatěžovat interpretací tohoto symbolu v kontextu mého snu. Tento symbol mě totiž hluboce zasáhl na úplně jiné úrovni, než jsem čekala. Uvědomila jsem si mnohé…a také to, že mi velice chybí být v přímém kontaktu se Zemí. Chybí mi jen tak si lehnout do trávy a vychutnávat si pocit každého stébla, které se otře o mé paže. Vnímat nerovnost půdy, na kterou jsem položila své chodidlo. Cítit mezi prsty matnost listů, hrubost kůry, jemnost okvětních lístků či nepravidelnost oblázku. Slyšet jemné pípání dlaska z koruny stromu a uvědomovat si sametový bzukot včelky vedle mého ucha.
A najednou přišla sestra a řekla, že nachystala věci a můžeme si každá vyrobit barefoot botky.
No co byste na to řekli? A tak je tu nosím, už jsem v nich byla ve městě, a i když se nemají nosit na tvrdém povrchu, poprvé za čtyři dny mě nebolí nohy. Vzala jsem si s sebou totiž krásné, ale kupované sandálky s úzkou podrážkou, z nichž jsem každý večer vylézala se znecitlivělými prsty a rozbolavělým polštářkem chodidla. Dnes jsem asi čtyřikrát zakopla. Bolí mě lýtka, respektive svaly v noze. Ale nebolí mě chodidlo ani nárt ani kotník. Cítím jen obrovskou úlevu, protože mě zítra čeká místo mučení příjemná cesta z dovolené domů.
Rituální výroba obuvi
Pojďme si nyní vyrobit vlastní barefoot sandály, které můžeme pohodlně nosit celé léto, naše nohy se rozprostřou blíž k Zemi a my se budeme cítit stabilnější, silnější, ukotvenější, zakořenění. Slovy šamana z filmu Jíst, meditovat, milovat:
„Stůj na Zemi jako bys měla čtyři nohy.“
Potřebujeme:
- podrážku
- papír a tužku
- bílou fixu
- špagety (příze z tričkoviny)
- nůžky (na stříhání příze i dělání děr do podrážky)
- šídlo (dělání děr – lepší než nůžky, ale jestli ho nemáte…)
- háček na háčkování nebo vlásenka (na protažení příze dírami v podrážce)
- korálky s širokými dírkami (nemusí být, na ozdobu)
Existují hromady návodů, jak si udělat vázání barefootu, stačí zadat „barefoot sandál“ na youtube. V galerii se podívejte, co jsme si rutuálně vyrobily s ženami z rodiny na společné dovolené v Mělníku. Babička využila své schopnosti háčkovat a uháčkovala si překrásný úchyt, sestra zvolila pro změnu metodu uzlíčkování zvanou „macrame“. No a já, naprostý analfabet v oblasti domácích prací, prostě improvizovala a navázala si přízi, jak mě napadlo – a drží skvěle.
Proč rituální výroba?
Nazvat výjimečnou chvíli posvátným časem, během něhož konáte věci zasvěcené vyššímu dobru jsou důležitou součástí lidské historie patřící k „běžnému“ životu většiny původních kultur světa. Počínaje oslavami sklizně se žreci shromážděnými pod posvátnými duby v dávných časech, pokračuje přes obřady severoamerických Indiánů v předminulém století k očistě duše a ochraně lidu, až po léčivé ceremonie čínských mudrců. Dnes na důležitost posvátných okamžiků zapomínáme a naše duše chřadnou. Když se rozhodnete vyrobit něco požehnaného, co Vás má přinést blíže Matce Zemi a zajistit Vaše zdraví, je to ideální příležitost znovu do svého života tuto posvátnost, toto okouzlení, vpustit. Překvapí Vás, o kolik Vaše duše pookřeje.
Udělejte si hezké prostředí
Jste-li doma, můžete onu posvátnost podpořit příjemným prostředím. Stačí jednoduché věci. Vonná svíčka (naposledy mě uchvátila Sea salt and Rose z Jysku, voní po moři, tak nějak francouzsky), dostatek přirozeného osvětlení a jemná hudba (klidně si třeba zpívejte).
Postup:
- Na papír si tužkou obkreslíme tvar vlastního chodidla. Neobkreslujte ho těsně – držte tužku kolmo podél nohy, ať Vám výsledný tvar podrážky sedí.
- Nakreslenou stopu vystřihněte nůžkami z papíru
- Papír přiložte na podrážku a stopu obkreslete bílou fixou
- Vystřihněte stopu z podrážky
- Vyznačte si fixou dírky, kterými protáhnete provázky (viz způsob vázání, který zvolíte). Já měla dírky 4 – dvě vedle prstů a dvě před kotníkem (viz foto v galerii níže – šedo-růžové botky). Sestra jich měla na macrame 6.
- Propíchněte dírky šídlem nebo nůžkami
- Protáhněte přízi háčkem nebo vlásenkou a vytvořte úvaz podle fantazie nebo návodu (např. jednoduchý návod zde). Při vytváření úvazu doporučuji stát na podrážce a vázat si to napevno kolem nohy.
- Můžete použít různé ozdůbky – dvě barvy příze, různé omotání bavlnkou, korálky, atd. Fantazii se meze nekladou!
Modlitba k Matce
Až si své nové sandálky poprvé obujete a projdete se s nimi po obýváku, na chvíli se zastavte a zhluboka se nadechněte. Myslete na Zemi, krajinu, stromy, ptáky, rejsky, na Slunce a modré nebe. A pomodlete se.
„Děkuji ti Pramatko a Matko, která mě v pokoře živíš, a požehnej mi, abych po tobě kráčel/a pevně a v radosti. Dovol mi vychutnat si každý krok a potěšit se každým dotekem tvého posvátného povrchu. Vše, co nosíš, je posvátné, i Ty jsi posvátná. Nechť jsou mé kroky plné síly, citu a zdraví. Skrze ně, nechť je požehnán můj lid/má rodina.“
A s tímto pocitem výjimečnosti vykročte ke šťastnému životu v posvátném stavu Okouzlení. Ať se Vám daří.
dana kh
Jsem zrozena k napojení na ty nejhlubší části lidského Já. Napojení na Jednotu, napojení na Matku Zemi, napojení na svůj Posvátný sen, napojení na tělo a posvátné ženství.