-
Gaia a člověk – vzájemná zrcadla
Dnes ráno jsem se probudila brzy. Moje hlava byla ještě omámená z divokých snů, ale něco v nich spustilo rychlý sled myšlenek na téma zrcadlení mikrokosmu a makrokosmu, který by se v důsledku měl projevit i v dvojici planeta – její obyvatel. A tak tu sedím o půl osmé ráno, zatímco v ložnici ještě všichni spí, a klapu do kláves tato slova. Teorie Gaia Opakování matka moudrosti, říkával můj dědeček. A tak, i když už jsem to v nějakém článku zmiňovala, pro úvod do problematiky rychlé připomenutí. V 60. letech minulého století se James Lovelock, chemik, fyzik, ekolog přidal k výzkumu NASA o možnostech života mimo Zemi. Výsledkem jeho zkoumání…
-
Nic s tím nezmůžeme
V tomto smyslu se včera večer vyjádřila obyčejná žena kolem pětapadesáti let, když se jí reportéři zeptali, co si myslí o nutnosti krajů si v této obtížné ekonomické situaci brát úvěry, protože jim stát nezadotuje ztracené příjmy ze zastavené ekonomiky. Abych její výrok uvedla v kontextu (pouze parafrázuji, nepamatuji si to slovo od slova), vyjádřila se v tom smyslu, že když se o to vláda nepostará, „my“ (toto slovo opravdu použila a já se domnívám, že tím myslela běžné občany naší krásné země) s tím nic nenaděláme. Šokovalo mě to. Celou noc jsem přemýšlela proč. A bylo mi to jasné hned, jen jsem se v těch úvahách začala trochu víc…
-
Dušičky: Jalovec, dýně a bohyně Stařena
Svátek všech svatých. Dušičky. Halloween. All Hallows´ Eve. Pozimní dědkové. Día de los Muertos. Samhain. To všechno jsou názvy pro tento tajemný čas na přelomu října a listopadu, kdy tma přichází brzy, teplo ze země vyprchává každým okamžikem, úroda je ve sklepech a dobytek už nemá na lukách co žrát. Je čas ho zahnat domů. Je čas se rozloučit se světem tam venku a přivítat svět uvnitř. Historie Je to můj druhý nejoblíbenější svátek celého roku a pojí se s ním mnoho tradic, které do určité míry sdílí celý svět a do určité míry jsou regionálně odlišné. Vždy mě fascinoval keltský pohanský svět (a současný britský národ) a tak, i…
-
Plody našeho života v každoroční bilanci
Rok se s rokem sešel…ale prdlajs. Vždyť to všechno začalo teprve letos na jaře! Všechno? Přece letos na jaře přišel první nouzový stav, taky začal další cyklus (počínaje Vodnářem, přišel rok Krysy) a v tom duchovním smyslu slova další fáze našeho duchovního vývoje. Zdá se to jako století, alespoň mě. Ale je to opravdu teprve půl rok. A nacházím se s vámi všemi na dalším milníku zvaném podzimní rovnodennost. Podzimní rovnodennost neboli Mabon Je to krásné období. Jedno z mých nejoblíbenějších. Sluníčko stále hřeje, ale počasí se už kazí. Konečně už není vedro a když se daří, tak hodně prší. Jsem taková melancholická, rozněžnělá, všude vidím tajemno. Je to období…
-
O zatížení ženské rodové linie drobných parazitů rodu Gyrodactylus
Sedím si to tak v přednáškovém sále a usínám u poměrně nezáživného povídání o složitých životních cyklech parazitů z třídy Monogenea, když tu se přednášející dostane k rodu Gyrodactylus a prohlásí informaci ve smyslu: Každý nově narozený jedinec již obsahuje zárodek dalšího jedince, který může také obsahovat zárodečné buňky dalšího jedince. Jinými slovy právě narozený jedinec v sobě nese svoji dceru, která v sobě nese již svoji dceru. A cokoliv se stane nově narozenému jedinci (genetické mutace, zranění, atd.), který je tou dobou již matkou a babičkou, projeví se to další dvě generace dopředu. Hned teď. Ohromeně jsem zírala na černobílý slide a říkala si: „No do háje zeleného.“ Uvědomila…
-
Těhotenství v hlavě
Tak je to tady. Nechtěla jsem být tak osobní a svěřovat se s intimními tématy jako bylo mé těhotenství. Ale… Stalo se několik věcí, které změnily můj přístup k mnoha tématům. Například to, že jsem se začala více věnovat své ženské stránce. Že jsem potkala úžasné ženy, které mi jdou příkladem a které se nestydí sdílet veřejně své osobní příběhy, aby tím pomohly ostatním. Nebojte se, nepřestávám to být pořád já. Stále je tu moje neortodoxní mysl a všechny její bláznivé úhly pohledu. Zájem o podstatu. Snaha pochopit a posléze zobecnit ta největší tajemství a nejneuchopitelnější zákonitosti vesmíru. To však nic nemění na tom, že jsem žena, jsem matka a…
-
Tři lístky ginka a energie vesmíru
Podmínkou přežití je dostatečný příjem a vyrovnávací výdej energie každého organismu. Na hmotné úrovni se jedná převážně o příjem potravy přeměněné posléze na energii nezbytnou k základním buněčným procesům, jejíž nespotřebovaný přebytek se buď ukládá na horší časy nebo odchází z organismu v pro něj již nevyužitelné formě. Ale pořád je to jídlo. Jenže jsem onehdá zjistila, že příjem energie ve formě jídla není základním zdrojem energie pro mé přežití. Našla jsem zdroje zcela jiné a pochopila jedno kouzlo přeměny energie. Jste zvědaví? Frnklo mi přes nos… V rámci plynutí mi bylo řečeno, že k udržení se v tomto klidném a blaženém stavu musím dříve či později čerpat ze svého…
-
15 minut pro sebe
Zní to tak jednoduše, že? Kdysi to pro mě byla kapka v moři volného času. Ale změnila se má životní situace. Stala jsem se mámou. A i když jsem se tímto stavem nikdy nedefinovala, je pro mne stejně přirozený jako dýchání. Stejně přirozené jako bylo nebýt mámou. Být nezávislá. Svobodná. Bez závazků (zvířata nepočítám). Jenže tato fáze minula. Přišla nová. Stejně jako každý měsíc. Stejně jako každý život. A já se v ní musím znovu naučit chodit. A 15 minut jen pro sebe? Utopie! Horor Nebojte se, žádný horor to není. Ale já to tak ještě před pár měsíci občas subjektivně vnímala. To když se nahromadily události, které mi nedovolily…
-
Co když je Perun jako Perun?
Fakt! Všimli jste si toho? Je toho plný internet. Vtípků o tom, jak se páníčci podobají svým zvířatům, jak všichni nositelé určitého jména mají podobné povahy a osudy… Zkrátka, že částice, které jsou blízko sebe, se po nějaké době mají tendenci podobat. Naladí se na stejnou frekvenci. Kmitají stejnou rychlostí. Čekali byste tedy, že se má kočka bude podobat spíš mě. A máte pravdu. Ta první je moje věrná kopie. Ta druhá je spíš na manžela. A ta třetí? Ta je prostě svá. A je to zrovna zrzavý kocour Perun. V jeho případě se naše jakákoliv výchova absolutně neprojevila a všechno jeho chování vychází z jeho osobnosti. Nebo ne? Síla…
-
O pohanství a stezkách duše se Zlým Poetem
O: Krásný podvečer u dýmky Poete, pojďme na první otázku. Jak vznikl Poet? P: Na to je několik teorií. O: (smích) Jak ses dostal k této přezdívce? P: To bylo tak, že jsem začal skládat básně. Kdysi dávno. Vlastně už celkem dávno. Už ani nevím. Hodně dávno. Skládal jsem nejprve dementní, fakt jako hloupý, blbý, dementní, dětský básně a to dělám v podstatě dodnes. Zas až tak mladý jsem nebyl. Začali jsme s kámošem někdy ve třinácti, ve čtrnácti. Když byly nějaké soutěže, dělali jsme nějaké rýmovačky, přisprostlé. A potom mě to nějak víc chytlo a občas jsem něco napsal. Párkrát jsem se vytratil ven o půlnoci do lesa a tam jsem si…
