-
15 minut pro sebe
Zní to tak jednoduše, že? Kdysi to pro mě byla kapka v moři volného času. Ale změnila se má životní situace. Stala jsem se mámou. A i když jsem se tímto stavem nikdy nedefinovala, je pro mne stejně přirozený jako dýchání. Stejně přirozené jako bylo nebýt mámou. Být nezávislá. Svobodná. Bez závazků (zvířata nepočítám). Jenže tato fáze minula. Přišla nová. Stejně jako každý měsíc. Stejně jako každý život. A já se v ní musím znovu naučit chodit. A 15 minut jen pro sebe? Utopie! Horor Nebojte se, žádný horor to není. Ale já to tak ještě před pár měsíci občas subjektivně vnímala. To když se nahromadily události, které mi nedovolily…
-
Co když je Perun jako Perun?
Fakt! Všimli jste si toho? Je toho plný internet. Vtípků o tom, jak se páníčci podobají svým zvířatům, jak všichni nositelé určitého jména mají podobné povahy a osudy… Zkrátka, že částice, které jsou blízko sebe, se po nějaké době mají tendenci podobat. Naladí se na stejnou frekvenci. Kmitají stejnou rychlostí. Čekali byste tedy, že se má kočka bude podobat spíš mě. A máte pravdu. Ta první je moje věrná kopie. Ta druhá je spíš na manžela. A ta třetí? Ta je prostě svá. A je to zrovna zrzavý kocour Perun. V jeho případě se naše jakákoliv výchova absolutně neprojevila a všechno jeho chování vychází z jeho osobnosti. Nebo ne? Síla…
-
O pohanství a stezkách duše se Zlým Poetem
O: Krásný podvečer u dýmky Poete, pojďme na první otázku. Jak vznikl Poet? P: Na to je několik teorií. O: (smích) Jak ses dostal k této přezdívce? P: To bylo tak, že jsem začal skládat básně. Kdysi dávno. Vlastně už celkem dávno. Už ani nevím. Hodně dávno. Skládal jsem nejprve dementní, fakt jako hloupý, blbý, dementní, dětský básně a to dělám v podstatě dodnes. Zas až tak mladý jsem nebyl. Začali jsme s kámošem někdy ve třinácti, ve čtrnácti. Když byly nějaké soutěže, dělali jsme nějaké rýmovačky, přisprostlé. A potom mě to nějak víc chytlo a občas jsem něco napsal. Párkrát jsem se vytratil ven o půlnoci do lesa a tam jsem si…
-
Barefoot nebo-li cítím tě matko Země
Toto téma se mi v životě motá už rok a půl a tak je načase, abych si ho nejen pro Vás, ale vlastně i pro sebe nějak sumarizovala. Nejprve Vás, vážení čtenáři, chci ujistit, že jsem nikdy nepatřila k hippies, konopím omámeným individuím ani dredařům (byť všechny tyto skupiny dokáže má svobodomyslná duše do jisté míry ocenit). Proto mi pojem barefoot byl znám spíše z mého okolí, než že bych mu sama věnovala velkou pozornost. Miluji lodičky a vysoké podpatky celkově, kožené tenisky s elegantními ozdobami a nadčasovou krémovou barvou…prostě mám ráda módní obuv. A taky glády a gothic botky s kovovým zdobením a krajkou. Čím víc je to osobité…
-
Okouzlení podle Teorie typů
Napadlo mě to dnes ráno. Neustále opakuji, že Okouzlení je stav a lze ho dosáhnout kdekoliv a kdykoliv, ale probíhá tady a teď. Pak jsem hledala na Google heslo „žít tady a teď“ a vypadlo mi tolik stránek, co se tím zabývají, písniček, které to mají ve svém textu… a já jsem uvažovala: „Hmmm, ale tolik přítomnosti, kterou tu prezentují, v životě obvykle nezažívám a přesto se mi často stává, že jsem najednou něčím okouzlena, žasnu a kochám se a jsem tady a teď.“ Uvědomila jsem si, že samotné okouzlení je stavem harmonie v onom okamžiku tady a teď, ale tady a teď není nutně cestou k jeho dosažení. Kolikrát…
-
Meloun, máta a červený rybíz
Bez těchto ingrediencí si neumím představit žádné léto. A až na meloun nám všechno roste přímo na zahradě. Takže co s tímto super triem? Do sklenice s nimi! 1) SIRUP, KAM SE PODÍVÁŠ Beze srandy je sirup z kombinace černého a červeného rybízu ta naprosto nejbožštější věc na této planetě. Nedokáže ji trumfnout ani mango, ani arašídy, ani kokos, ani kakao, ani vanilka, ani ananas, ani jakýkoliv jiný plod či jiná část těla stromu, keře či byliny. Kombinace ostré kyselosti a výrazné sladkosti je jedním slovem ochromující. A dokážete se ji připravit sami doma bez odšťavňovače, hezky postaru. Jen s dvěmi miskami, polévkovou lžící a sítkem. Jak na to: Potřebujete…
-
Jak zlomit rodové prokletí?
Možná jste nad tím už sami někdy přemýšleli. „Nikdy nebudu jako máma.“ „Tyhle věci budu dělat jinak než táta.“ A pak se přistihneme, nejčastěji poté, co máme vlastní děti, že stojíme nad plačícím batoletem a slyšíme se říkat přesně ty samé repliky, které jsme v dětství sami slíchali a tolik je nesnášeli. Mnozí z nás se pochopitelně dovede ovládnout. Truc vůči rodičům je díky mnoha letům puberty silně zakořeněný v naší podstatě, takže rozhodneme-li se, není to žádný problém jednat přesně obráceně. Takříkajíc na truc. A pak občas říkáme nahlas takové bonmoty jako: „Nejsem jako ty.“ „Tohle jsi udělal špatně táto.“ „Tohle jsem u tebe nesnášela mámo, dělám to jinak.“…
-
Teorie Částicového vědomí
Konečně jsem dočetla Stručnou historii času od S. Hawkinga (poměrně stará publikace) a když jsem otáčela poslední stranu popsanou tužkou několika svými poznámkami, s úžasem jsem si uvědomila, že všechny ty převratné objevy fyziky posledního století (ať už teorie strun nebo kvantová fyzika) mi ve výsledku neřekly nic překvapivého krom toho, jak překvapivě se to všechno podobalo ekologickým teoriím a prokázanému fungování ekosystémů v biologii. Říkala jsem si, že když se podstata a fungování života na Zemi tolik podobá fungování vesmíru (aspoň do té míry znalostí, které byly prezentovány v oné knize), mohlo by se naopak leccos ve vesmíru vysvětlit aplikací některých ryze zemských, živých organismů se týkajících, zákonitostí. Dualita…
-
O magii, terapii a mateřství s Hankou Toulavou
O – Okouzlena.cz H – Hanka Toulavá O: Ahoj Hani, ty jsi psychoterapeutka a máma dvou malých dětí. Povíš mi, kde se v tobě bere takové cítění pro lidi? H: Kde se to ve mně bere? Já si myslím, že jsem se s tím narodila. S tím cítěním. O: Myslíš, že je to až tak snadné? Se s tím prostě narodit? H: Je to snadné a náročné zároveň, samozřejmě. Snadné v tom je, že ten cit a tu empatii už v sobě mám a je to dar, který jsme dostala. Nebudeme spekulovat od koho nebo od čeho, prostě je to dar. Nesnadné na tom je to kultivovat. Nějak. Nesnadné je říkat si, co…
-
Hrdý potomek opic
Tuhle jsem se na hřišti zasněně dívala na partičku dětí, se kterou si hrál i nejmladší Vlček. Byl tam asi pětiletý chlapec Pája, jeho mladší bratříček Olí a asi dvouletá sestřička Růženka. Vlček se k rodince nadšeně přidal, házel písek, běhal za míčem a všelijak se zapojoval do hry. Skupinová dynamika batolat a předškoláčků je sama o sobě fascinující a přirozené signály těla (gesta, mimika, postoje, tón hlasu) hrají v komunikaci malých dětí hlavní roli. Stejně jako u zvířat, která nepoužívají verbální komunikaci k dorozumívání. O to bývám smutnější a tak trochu nevím, jak reagovat, když se do toho přirozeného proudu snažíme zasahovat my dospělí a nějakým způsobem korigovat chování…
