-
Najít svůj smysl života
Seděla jsem v posteli a přemítala nad tím, co je mým osudem. Co je údělem a smyslem mého života. Vlastně ne. Přemítala jsem nad tím, jak by to bylo pro mě jednoduché, kdybych to věděla. Nemohla bych udělat chybu! Každé rozhodnutí, které bych učinila, by bylo bezchybné! Měla bych nekonečnou jistotu, že každý krok, který udělám, vede nevyhnutelně k cíli. Zkrátka by můj život byl se znalostí mého údělu naprostá pohodička… Což samozřejmě nebyl. Přicházely věčné pochybnosti. Měla jsem se hlásit na PhD? Měla jsem tak spěchat na dodělání magisterského studia? Měla jsem jít do Brna? Měla jsem pracovat brigádně jako telefonistka? Neměla jsem se nakonec víc přemáhat, abych dostala…
-
Vision Quest na Žítkové
Jak to začalo Jednoho krásného dne jsem vyrazila užít si šamanský večer pod záštitou „sestry ve zbrani“, která pořádala seminář na téma přírodního léčení. Stejně jako terapeuti mají své terapeuty, i lidé zabývající se šamanismem a osobním rozvojem celkově rádi navštěvují akce svých kolegů a přátel. Aspoň já to tak mám. Tato akce byla výjimečná tím, že se jednomu z účastníků podařilo zrcadlit můj posvátný sen a já díky tomu dostala velmi intenzivní echo, že už tuto výpravu nemohu nadále odkládat. Vision Quest Od letošního roku nabízím novou službu Vision Quest neboli Cesta za vizí. Již několik měsíců mě to táhlo, abych ji sama naplnila způsobem, který bude v souladu…
-
Krajina paní Holle
Zřejmě jsi to jméno nikdy neslyšel/a. Nedivím se. Znají ho hlavně Germáni, milovníci severské mytologie a kultury, no a lidé z Britských ostrovů. Dnes budu psát o magii, která sahá za hranici našeho světa. O zázracích, které v práci, doma, podnikání ani nákupáku nezažijeme. O kouzlech, která se skrývají za lískooříškovými keři, pod plody cesmíny, hned vedle bezu. Přesto o magii tak silné, že ti běhá mráz po zádech, celá/ý se chvěješ a tvoje srdce plesá nad očekáváním nadcházejícího. Paní Holle – to je síla. A dostat se do její země… To je pořádné sousto i pro každého, kdo se zabývá pohanstvím, šamanismem či jinou přírodně-magickou stezkou. Z Británie na…
-
Těhotenství 2.0 aneb Jak to bylo tentokrát
S porodními a těhotenskými příběhy se v poslední době roztrhl pytel. Aspoň v mé sociální bublině, což zajisté souvisí s tím, že do ní se svým krásným bříškem zapadám. Nicméně jsem si všimla, že těch s bříškem je na ulicích najednou více. Požehnaná doba covidová! pomyslela jsem si. I když si klepali na čelo, když jsem říkala, že bude za rok hodně dětí, protože celou společnost zavřeli doma a nikdo nemá nic lepšího na práci, stejně se neubránili svým pudům (nebo celospolečenskému trendu?) a nechali to „na přírodě“. U nás doma touto cestou jdeme už od první zkušenosti a tak nás nepřekvapilo ani tolik, že se to stalo jako to,…
-
Z žáru jejich spojení vzniklo vše… Beltine 2021
O čem je skutečný svátek lásky? Nepřekvapivě je to o spojení protikladů a to ne jen tak ledajakých, ale těch nejpůvodnějších protikladů vody a ohně. Panenská Bohyně čistá a neposkvrněná jako studánka (např. keltská Belena) se oddává divokému Zelenému Muži, mladému ohnivému Bohu (např. sluneční jelen Belen), čímž v přeneseném významu dochází k ohřátí a oplodnění Země (Přírody), která záhy začne přinášet první letní plody. To je základní (wiccanský, přírodně spirituální) mýtus svátku Beltine (prvního máje). V tuto čarovnou noc, které se říká také Valpuržina či Filipojakubská, se burcují plodivé síly vesmíru a my je můžeme nasměrovat k vlastnímu záměru. Zvol moudře O záměru jsem na blogu mluvila jen minimálně,…
-
Hranice světa aneb jak je bránit
Tentokrát jsem si dala tu práci a opravdu přemýšlela (nejen se inspirovala) nad článkem pro tento týden. Jenomže ejhle! objevila se hromada nezpracovaných témat, která spolu neměla zdánlivě nic společného. Napadlo mě napsat něco pro maminky o dalších eskapádách s Vlčkem, taky se objevilo na přetřes téma různých překážek a strachů v těhotenství. Do toho se teď v jistých kruzích hodně rozebírá společenský osud na další období – takže další kapitola k odhalení orlogu a velkého arkána. Nehledě na společenské vyrovnávání se s kolektivním strachem z nemoci. Mno. Vše to vedlo k vlastně přirozené syntéze v podobě společného prvku a to definice hranic – těch osobních, společenských, geografických i duchovních.…
-
Rutinu nesnáším, rituály miluju. Schizofrenie?
„Jsi teď máma, cos čekala?“ Toto slýchám docela často (hlavně od starší generace). Vlastně pokaždé, když si postěžuji na to, jak mě ubíjí stokrát za den uklidit to stejné místo na podlaze nebo pětkrát denně hodinu přemlouvat dítě, aby si nechalo vyměnit plínu. Jenže rutina prostě není pro každého. A já mám štěstí, že si to o sobě uvědomuji. Kdyby totiž ne, cítila bych docela intenzivní frustraci z nepochopení mých potřeb a házení mé maličkosti do obecné škatulky s cedulkou „máma“. Ale já nejsem jenom „máma“. Vlastně jsem 95% svého života máma nebyla. A i když jsem ze své rodiny nadšená, na mé podstatě a mých osobních potřebách se nic…
-
Nic s tím nezmůžeme
V tomto smyslu se včera večer vyjádřila obyčejná žena kolem pětapadesáti let, když se jí reportéři zeptali, co si myslí o nutnosti krajů si v této obtížné ekonomické situaci brát úvěry, protože jim stát nezadotuje ztracené příjmy ze zastavené ekonomiky. Abych její výrok uvedla v kontextu (pouze parafrázuji, nepamatuji si to slovo od slova), vyjádřila se v tom smyslu, že když se o to vláda nepostará, „my“ (toto slovo opravdu použila a já se domnívám, že tím myslela běžné občany naší krásné země) s tím nic nenaděláme. Šokovalo mě to. Celou noc jsem přemýšlela proč. A bylo mi to jasné hned, jen jsem se v těch úvahách začala trochu víc…
-
Plody našeho života v každoroční bilanci
Rok se s rokem sešel…ale prdlajs. Vždyť to všechno začalo teprve letos na jaře! Všechno? Přece letos na jaře přišel první nouzový stav, taky začal další cyklus (počínaje Vodnářem, přišel rok Krysy) a v tom duchovním smyslu slova další fáze našeho duchovního vývoje. Zdá se to jako století, alespoň mě. Ale je to opravdu teprve půl rok. A nacházím se s vámi všemi na dalším milníku zvaném podzimní rovnodennost. Podzimní rovnodennost neboli Mabon Je to krásné období. Jedno z mých nejoblíbenějších. Sluníčko stále hřeje, ale počasí se už kazí. Konečně už není vedro a když se daří, tak hodně prší. Jsem taková melancholická, rozněžnělá, všude vidím tajemno. Je to období…
-
Tři lístky ginka a energie vesmíru
Podmínkou přežití je dostatečný příjem a vyrovnávací výdej energie každého organismu. Na hmotné úrovni se jedná převážně o příjem potravy přeměněné posléze na energii nezbytnou k základním buněčným procesům, jejíž nespotřebovaný přebytek se buď ukládá na horší časy nebo odchází z organismu v pro něj již nevyužitelné formě. Ale pořád je to jídlo. Jenže jsem onehdá zjistila, že příjem energie ve formě jídla není základním zdrojem energie pro mé přežití. Našla jsem zdroje zcela jiné a pochopila jedno kouzlo přeměny energie. Jste zvědaví? Frnklo mi přes nos… V rámci plynutí mi bylo řečeno, že k udržení se v tomto klidném a blaženém stavu musím dříve či později čerpat ze svého…
