-
15 minut pro sebe
Zní to tak jednoduše, že? Kdysi to pro mě byla kapka v moři volného času. Ale změnila se má životní situace. Stala jsem se mámou. A i když jsem se tímto stavem nikdy nedefinovala, je pro mne stejně přirozený jako dýchání. Stejně přirozené jako bylo nebýt mámou. Být nezávislá. Svobodná. Bez závazků (zvířata nepočítám). Jenže tato fáze minula. Přišla nová. Stejně jako každý měsíc. Stejně jako každý život. A já se v ní musím znovu naučit chodit. A 15 minut jen pro sebe? Utopie! Horor Nebojte se, žádný horor to není. Ale já to tak ještě před pár měsíci občas subjektivně vnímala. To když se nahromadily události, které mi nedovolily…
-
O magii, terapii a mateřství s Hankou Toulavou
O – Okouzlena.cz H – Hanka Toulavá O: Ahoj Hani, ty jsi psychoterapeutka a máma dvou malých dětí. Povíš mi, kde se v tobě bere takové cítění pro lidi? H: Kde se to ve mně bere? Já si myslím, že jsem se s tím narodila. S tím cítěním. O: Myslíš, že je to až tak snadné? Se s tím prostě narodit? H: Je to snadné a náročné zároveň, samozřejmě. Snadné v tom je, že ten cit a tu empatii už v sobě mám a je to dar, který jsme dostala. Nebudeme spekulovat od koho nebo od čeho, prostě je to dar. Nesnadné na tom je to kultivovat. Nějak. Nesnadné je říkat si, co…
-
Jak Vlček zachránil svět
Jonáš se opatrně přiblížil k okraji svého světa. Nad sebou cítil jemný proud bublinek. Lehce mávl prsními ploutvemi, aby vyrovnal unášející sílu vody. Svýma malýma černýma očkama zíral do nehostinné pustiny, kde se procházeli obři a skákaly strašlivé šelmy. I když byla planeta obrů na dosah, nikdy v ní nebyl. Plaval si ve svém bezpečném, klidném, zeleném světě se svými otci, matkami, sestrami a bratry, hladově čekal na jídlo padající z oblohy a zvědavě ožíral sousedy. Obzvláště ho bavilo žužlat strýčka šneka a byla švanda žužlat taky tu divnou hnědozelenou houbovitou věc, která nasávala vodu. Dnes však žádnou radost necítil. I jeho rodina plavala znepokojeně. Stalo se něco nemyslitelného. Už…
-
Tao Vlčka
Nedávno jsem přečetla nádhernou knihu s názvem TAO KONĚ. Ve stručnosti tam autorka představuje koncept terapie s koňmi, k níž se dostala přes překonání vlastních emocionálních traumat a díky vnímání koní jako zrcadla svého emocionálního stavu se stala nejen uvědomělejší svých emocí, ale také získala potřebnou asertivitu, schopnost vyjadřovat klidně, ale důsledně samu sebe a díky tomu nejen řídit, ale dynamicky soužít s půltunovým kolosem. Vysvětluje, jakou roli hráli koně v jejím růstu, a na mnoha příkladech ze života ukazuje, jaké zkušenosti a posun umožnili i jejím klientům. Pro ženu (a jsou-li muži ochotní věnovat aspoň nějakou chvíli svým emocím, tak i pro ně samozřejmě) je tato kniha obrovskou uklidňující lékárničkou. Pro mě byla v…
-
Vlček a El Flašádo
Dodnes si pamatuji, jak jsem seděla na pohovce, v náručí několikatýdenního novorozence, který se kojil, a já si v blaženém a tak trochu naivním opojení užívala sluníčko za okny a byla ráda, že už je teplo. Naivně jsem si tenkrát myslela, že se mi v té době poloprázdný a zbytečně nakoupenými, nevyužitými hračkami nezaházený byteček podaří v tomto stavu udržet navěky. Příbuzní mě rychle vyvedli z omylu. Nejprve to byly stohy zděděného a z druhé ruky pořízeného oblečení. Za to jsem byla ráda, sama jsem žádnou výbavu dopředu nepořizovala. Pak se to ale někde zvrtlo. Najednou se u nás hromadili plyšáci (jediná hračka, kterou nepohyblivé novorozeně skutečně nejen nevyužije, ale…
-
Nemoc je můj nejlepší přítel
Hodně jsem o tom přemýšlela a rozhodla jsem se upřednostnit toto téma vzhledem k současné situaci v médiích. Ono to s těmi stíny vlastně souvisí a já o nemoci jako našem příteli chtěla psát stejně, jen později. V úvodním obrázku jsem se inspirovala veřejným učebním zdrojem a použila mikroskopickou fotografii koronaviru. Je velmi harmonická, nemyslíte? Na barvu se prosím nedívejte, ta je mým autorským cítěním (a báječně se hodí ke znázornění viru jako světa). Spíše se pokochejte tím pravidelným kulovitým tvarem. V našem vesmíru neexistuje harmoničtější a pravidelnější tvar než je koule (ve dvojrozměrném prostoru kruh). Bylo symbolem božství v dávnověku a je jím vlastně (transformováno do formy „oka“) i…
